čtvrtek 1. března 2018

monthly favorites | February

1. Pokud chcete zažít autentickou vietnamskou atmosféru (a do Sapy to máte daleko tak, jako já), skočte do Anthillu. Vietnamská káva na jedničku, skvělé prostředí a snad to nejlepší bum bo nam bo, co jsem kdy jedla!

2. V Anthillu jsem taky měla možnost podepsat petici za projekt Jsme fér a okamžitě toho využila.

3. Byla jsem na otočku v Plzni, kde jsem dohnala resty v podobě návštěvy kaváren The Fresh Bar a La Frenchie Café. Stačí pár hodin s nejlepší kamarádkou a svět je zase v rovnováze.

4. Co jsme během semestru nestíhali, doháněli jsme horentně během dvou únorových týdnů. Proto jsem si konečně našli čas sami pro sebe a zašli na rande do nejlepší burgrárny Hillbilly a zakončili to filmem Prezident Blaník, který naprosto dokonale odlehčil dnešní českou politickou situaci.

5. Přijela za mnou další návštěva do Prahy, kterou jsem nutně potřebovala! Zašli jsme do kavkovské kavárny v pasáži Lucerna (jejíž jméno jsem samozřejmě úspěšně zapomněla), poobědvali v restauraci Modrý Zub, konečně navštívili ateliér Josefa Sudka (který opravdu stojí za to a mimo jiné ho obsluhuje milá dáma) a Uměleckoprůmyslové muzeum, kde nás nejvíce zaujala výstava o české panelákové éře (a pak teprve zjistíte, že by paneláky nemusely být takovou hrůzou, kdyby ...) a den zakončili v nejmilejší Kavárně Pod Lipami s teplým čajem a tvarohovým dortem.

6. Abych se jen nepřejídala, vyrazili jsme také na běžky. Po téměř jedenácti letech, co jsem nestála na běžkách, jsem překvapila sama sebe. Nutno dodat, že šumavská krása je naprosto jedinečná a že tam ten vzduch opravdu voní jinak.

7. A pak zase začala škola. Je toho dost. Připadá mi, že jsem ve škole minimálně měsíc a ne jen jeden týden.

8. Během února jsem se snažila dohnat čtení knížek, co jen to šlo. Konečně jsem dočetla knihu Ku-klux-klan. Tady bydlí láska. Pak jsem se vrhla na všemi chválenou knihu od Celeste Ng Vše, co jsme si nikdy neřekli (jejíž chvály jsou opravdu zasloužené) a poslední únorový den jsem dočetla naprotsto srdceryvnou knihu od nakladatelství Absynth a to Jako bys jedla kámen, která vypráví o válce v Jugoslávii a hlavně o životech žen po válce, které ztratily své muže, bratry a syny. 

9. V únoru jsem také oslavila své 21. narozeniny. Narozeninový den jsem strávila v rodinném kruhu a padl na mě takový zvláštní pocit melancholie a nesmírný pocit vděčnosti za to, jakými lidmi se obklopuji, co všechno pro mě znamenají a jak mi v životě pomáhají. Stačí mít opravdu jen pár blízkých, na které se můžete stoprocentně spolehnout.

10. Stejně tak jako tomu bylo u běžek, i na bruslích jsem letos stála minimálně po deseti letech. Nic se nevyrovná čerstvě zamrzlému rybníku uprostřed lesů.

2 komentáře: