sobota 19. srpna 2017

When in Munich | travel diary

Někdy jsou spontánní nápady na cestování to, co právě potřebujete. Proto jsem se díky mým přátelům dostala nečekaně na skok do Mnichova.


Vše to začalo tak, že V. odlétala z Mnichova do Španělska. My jsme toho s A. využili a udělali jsme si z toho menší výlet. Nejprve jsme jeli vlakem do Mettenu, kde jsme přespali (ale ještě před tím jsme si užili západ slunce nad Dunajem, čirá romantika). 

Brzy ráno jsme se ale dali na cestu do Mnichova. Nevím jak vy, ale já naprosto miluji letiště. Když jsme se jen přibližovali a já již z dálky viděla přistávat a odlétat letadla, pocítila jsem ten mrazivý pocit, jako kdybych sama někam odlétala a nemohla se dočkat. Atmosféra letiště je pro mě něčím speciálním. Přemýšlím nad každým člověkem - jaký je jeho osud? Kam asi letí? A proč? Podivnost? Nejspíše ano.

Po loučení se s V. jsme se s A. vydali do centra. Měla jsem dokonalého průvodce - A. mi řekl vše, co ho při pohledu na mnichovské budovy napadlo. Věděli jste, že všudypřítomné laciné sochy lvů, které zdobí kde jakou zahrádku, originální pochází z Mnichova a proto každý drží mnichovský znak?

Prošli jsme si krásnou anglickou zahradu, přemýšleli nad nacistickou minulostí Mnichova a také nad tím, jak si s některými architektonickými prvky (například mozaika z hákových křížů na mnoha mnichovských budovách) stále neví rady. Prázdná místa na fasádách budov, kde dříve byly nacistické znaky, přímo nahání hrůzu. Náš krátký, ale vydatný den jsme zakončili v mnichovské Pinakotéce, která skrývá nepřeberná množství uměleckých děl - od Rembranta po Dürera. 

Myslím si, že se nám vydařil krásný rozjezd na další prázdninová dobrodružství.

P.S.: Mám skvělou zprávu! Následující fotky jsou pořízené jen a jen z analogu - podařilo se mi vyvolat svůj historiky první film. Na další fototgrafie a moji analogovou cestu se můžete těšit v příštím článku!











Žádné komentáře:

Okomentovat