sobota 4. března 2017

Seventh week of the year | OnMyMind

Sedmý týden v roce 2017 je ve znamení užívání si Prahy a posledního volného týdne před začátkem letního semestru (ze kterého mám mimochodem obrovský strach). Po všem chaosu ze stěhování a částečného dovybavování, díky nemuž nebudu moci žlutomodrou budovu s názvem Ikea dlouho vidět, jsem chtěla dohnat všechny resty co se kamarádů a pražského objevování týče. 

Ve středu jsme s Nikol podnikly návštěvu japonské kavárny Momoichi, kde jsme zjistily, že všemi opěvovaná matcha asi nebude nic pro nás, což se nedá říct o japonském stylu. Nikol mě dále protáhla trhy na Jiřáku, Antonínovým pekařstvím (nejprve jsem si říkala, co s tím sakra všichni mají, vždyť je to jen pekařství - to jsem tam ale neměla ten nejlepší chleba na celičkém světě a nebeské tvarohové koláčky) a Riegrovými sady. Ano, ještě jsem tam nikdy nebyla a ano, nikdy jsem neviděla ten skvostný výhled. Díky této ochutnávce toho, co v sobě Vinohrady skrývají, mám opět co objevovat. 

V pátek za mnou přijel můj kulturní partner in crime Terka. Jakmile přijede ona, je o zábavu, prošlapané boty a skvělé nápady postaráno - tak třeba ten, že s sebou přivezla knihu 111 míst v Praze, které musíte vidět. Kniha plná skvělých a často neznámých pražských míst, které vám dokážou zvednout zadek z postele a něco podniknout! Skvělý koncept a zaručeně můj budoucí další kousek v mé knihovně (a právě toto vyslyšel Standa a daroval mi ji k narozeniná). A co jsme navštívily? Spořitelnu v Rytířské ulici, páternoster ve Škodově paláci v Jungmannově ulici (pozor, ten na Magistrátu hlavního města Prahy se rekonstruuje) a průchod ve Spálené ulici, který skrývá Super Tramp Coffee, kde jsme si daly růžovou limonádu, mojí první (aneb Hipstersky nepolíbena). Mezi našimi zastávkami jsme si zašly na výpečky s knedlíkem a se zelím (mňam) do jídelny Světozor (bohužel na zmrzlinu již nezbylo místo, tak příště). Poté ale přišla otázka: „Co s večerem?" Jen tak tak jsme si vybrali film v Kině Pilotů, ale jak jsem se již zmíňila, Terka je nápadů královna: „Co takhle Nová scéna Národního divadla, Laterna Magika, Human Locomotion?" Dá se něčemu takovému říct ne? A tak jsem poprvé zasedla do sedaček Národního divadla (a trochu jsem se zastyděla)

V sobotu jsme měli v plánu Café Jen, kde jsme chtěli posnídat. Na místo jsme přijeli přesně třecet minut po otevíračce se slovy: „Kdo by v sobotu ráno tak strašně brzy vstával na snídani?" Očividně hodně lidí, jelikož kavárna byla naplněná k prasknutí (rada pro přístě - rezervace). Na řadu přicházela otázka: „Máme my vůbec záložní snídaňovej plán?" Zachránilo nás Antonínovo pekařství a jeho krajíc chleba s tvarohem a pažitkou, tvarohové koláčky, věnečky, zelňačka a míša řezy. Připadá vám to jako obžerství? Ano, je tomu tak a my se za to rozhodně nestydíme (a když už tak možná jenom trochu)!

Po snové snídani jsme si prošly farmářské trhy na náplavce a poté vyšplhaly kopec (a zbavily se přebytečných kalorií), který vede k Winternitzově vile, kterou navrhl Loos spolu s Lhotou. Měli jsme štěstí, frontu jsme čekaly jen pár minut, po kterých nás čekal architektonický skvost se silným rodinným příběhem. Pokud i vy máte rádi architekturu, určitě využijte jedinečné příležitosti se podívat do jedné z nejslavnějších pražských vil, která je otevřena pouze do 23. února (a ten, kdo to nestihl, nemusí smutnit, prý bude vila otevřená veřejnosti jako galerie). Po této zkušenosti je mým dalším (architektonickým) cílem Müllerova vila. Aby toho jídla nebylo málo, náš gastronomicko-kulturní výlet jsme zakončili ve Vinohradském parlamentu.

A aby celý aktivní víkend skončil relaxací, vypravila jsem se za mojí nejmilejší do Plzně, kde jsme si - spíše ona mi - uvařila vynikající Pad Thai (které musím sama vyzkoušet), vyměnily jsme si vánoční dárky (ano, Vánoce v únoru a je to skvělé), snědly obří Milku a užívaly si společného času.

2 komentáře:

  1. Neskutečné kolik se toho dá stihnout za jeden víkend. Jen tiše závidím, protože všechno vypadá lákavě, ať už jídlo nebo ty místa. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musela jsem dohnat to, co jsem za zimní semestr zanedbávala (a když máš k tomu přátele, se kterými to můžeš sdílet, jde to hned vše snadněji) :)

      Vymazat