sobota 14. ledna 2017

Sběratel mušlí | Anthony Doerr

Divím se sama sobě - již teď mám přečtenou první knihu, kterou jsem o Vánocích nalezla pod vánočním stromkem (a tím jsem tak o krůček blíže ke spnění nové čtenářsk výzvy) - a tou byla kniha od Anthony Doerra Sběratel mušlí (a to, že jsem ji tak brzy přečetla, o ni neco vypovídá).



Jakmile jsem dočetla Jsou světla, která nevidíme a Zeď vzpomínek, byla jsem si jistá tím, že Sběratel mušlí, další přeložená kniha do češtiny, nesmí v mé knihovně chybět (stejně tak jako česká verze knihy Zeď vzpomínek). A o čem kniha vypráví? Osm příběhů, které spojuje láska, paměť a neskutečné nadání, skvěle vypovídají o spisovatelské povaze Anthonyho Doerra. Sám autor mě udivuje tím, jak neskutečný přehled musí mít - biologické ani geografické poznatky mu jisto jistě nechybí. Do svých příběhů zabudoval tolik rozličných mořských živočichů a zapadlých koutů dnešního světa, že jen sami přemýšlíte - Jak tento živočich asi vypadá? Kde tento ostrov asi leží? V jakém oceánu? Tuto zdatnost na Doerrovi jako spisovateli obdivuji a díky ní jsou jeho díla autentičtější a mnohonásobně zajímavější. 


Mými favority byly první a poslední příběh. První příběh vypráví osamocený život muže na malém ostrově, ze kterého se naprostou náhodou stane zázračný léčitel díky jedu škeblí, které sám sbírá - nebude chybět ani láska nebo neočekávaný návrat syna, což naprosto změní situaci celého jeho dosavadního života. Poslední příběh o africké divošce, která se zamiluje do neodbitného a nakonec i neodolatelného bělocha, se kterým se nakonec rozhodne odjet do Ameriky, kde zjistí, že je naprosto nešťastná. Další vám ale prozrazovat nebudu, sami se ponořte do ne tak docela mořského prostředí.


Pamatujete si, jak jsem vyprávěla o tom, co pro mě knihy znamenají? A také na mé přání, že bych jednou chtěla, aby mě u čtení někdo (pro jednou) vyrušil a díky knize tak navázal konverzaci? Tak přestě tohle se mi u Sběratele mušlí stalo - v metru, naprosto nečekaně. Tudíž vidíte - máme důkaz toho, že knihy opravdu sbližují (i s cizími lidmi)!

2 komentáře:

  1. Povídkové knihy z nějakého důvodu extra nemusím. Vždycky mě mrzelo, že daný příběh skončil tak rychle a já nevím, co s postavami bylo dál. Možná bych se přes to ale měla přenést a zase nějakou tu povídkovou knihu zkusit. Sběratel mušlí na mě docela udělal dojem. A moc se mi líbí ta obálka. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se zase povídkové knihy strašně rychle čtou (což je rozhodně plus), protože se málo kdy povídka „táhne" :D každopádně Anthony Doerr povídky prostě umí, takže storpocentně doporučuji a možná tě to i přesvědčí! :D

      Vymazat