neděle 4. prosince 2016

A lack of creativity | OnMyMind

V mé hlavě se mi motá nesčetně myšlenek, které na sebe nenavazují, to ale skvěle definuje můj stav mysli. Mým největším problémem je ale nedostatek kreativity - něco tvořit, vytvářet, zanechat za sebou určitou stopu, kterou nazývám nesmrtelností. Bohužel, škola mi kreativitu spíše ubírá - chodím do školy i ze školy za tmy a ráno jsem ráda, že se mi jakýmsi záhadným způsobem povede vybrat si stejné ponožky a celkem ucházející oblčení, v deset hodin večer jsem nejspokojenější v posteli, připravená jít spát. Jedinou známku kreativity je nakonec to, když se mi černá ponožka zamění s modrou. Smutné, že? Proto možná na otázku, jestli jsem na nové škole spokojená, nejde zcela odpovědět. Myslela jsem si, že si zvyknu, jen jsem netušila, že zvykání bude trvat téměř celý semestr (a kdy si opravdu zvyknu - a jestli vůbec - to je pouze ve hvězdách)

Stále tady mám ale blog, na kterém mi záleží čím dál tím více a to hlavně z onoho předešlého důvodu. Je to teď jediné místo, kde mohu pravidelně vybíjet své kreativní touhy a nápady, kde nemusím hledět na korektnost slov a slovních spojení, kde mě všichni chápou a dokonce se jim (sem tam) mé výtvory líbí. 

Jak jsem se již zmínila, listopad byl měsícem nejen pochmurného počasí, ale i nálady, která padla na oba členy naší dvoučlenné pražské domácnosti. Napomáhala tomu škola, zima, tma a úzkost, která byla důsledkem několika faktorů. Listopad je od nynějška jeden z nejsmutnějších měsíců tohoto roku. Co mě ale mrzí snad ještě více, je to, že vůbec nemám vánoční náladu, která měla nastat při zapálení první svíčky na adventním věnci (který nemáme), po otevření prvního okénka adventního kalendáře (který jsem také neměla) a při dekoraci alespoň toho malinkého prostoru, který pro sebe máme (což se také nestalo). Davy lidí s chtíčem nakoupit co nejvíce vánočních dárků ve mě vyvolaly úzkost, která je spojená s konzumentarismem dnešní doby. Nejraději bych vyrobila z lásky spoustu dárků mým nejbližším, ale nakonec stejně skončím v některém z nákupních center mezi davy a budu jedna z ovcí - protože čas je neúprosný

Nastal pátek a já jsem opět po delší době zamířila vlakem domů. Tam na mě čekal adventní kalendář, vánoční výzdoba a i ta první svíčka na adventním věnci. Vánoční nálada u mě sice vzrostla, jen se obávám, že při neděním nastoupení do vlaku ze mě opět sleze jako sníh v pražských ulicích (a to by se u nás na Šumavě nestalo). Domů se jezdím uklidnit a vyléčit. Něco na tom bude, že doma je doma. Snad i v Praze si v následujících týdnech najdeme i náš druhý domov, kde se budeme cítit dobře. 

Žádné komentáře:

Okomentovat