středa 2. listopadu 2016

Říjen by se samozřejmě mohl nazvat mým prvním měsícem na vysoké. Ale víte co? Trochu se od tohoto tématu odprostíme a podíváme se na to, jak můj prachobyčejný měsíc říjen vypadal. 


Samozřejmě nejde úplně nemluvit o té velké události, která mě v říjnu poznamenala a to byl nástup na vysokou školu. Pokud se mě budete ptát na to, co studuji, tak se mě na to radši neptejte, jelikož název je dlouhý a ani z něj byste nebyli moudřejší. A otázku: „A co z tebe teda bude?" si nechme na dlouhé zimní večery. Každopádně kafe z automatu není špatné, večerka v blízkostu areálu školy se hodí, 30 minut v metru strávených čtením nakonec nejsou tak hroznými, jak by se mohlo zdát a knihovna také ujde. Ale řeknu vám narovinu, byl to šok - ale o tom jste mohli číst zde a nebo taky zde. Ještě bych k mému prvnímu vysokoškolskému týdnu přidala jednu důležitou událost - imatrikulaci. Podle mého názoru je to věc zbytečná. Proč něco oslavovat, když jsem ještě nic nedokázala? I přes mou nedůvěru mě ale samotná akce tak nějak vzala za srdce - a to hlavně díky slavnostní atmosféře a dojemným projevům. Nemůžu uvěřit, že jsem to již měsíc vydržela a modleme se za to, ať to ještě takových pět šest let vydržím.


Abychom se v Praze nenudili a neseděli jenom za pecí (nebo v peřinách a za počítačem), rozhodli jsme se, že si budeme užívat té možnosti býti v Praze. Navštívili jsme film Dívka ve vlaku zadarmo, registrovala jsem se v pražské knihovně, účastnili jsme se Signal festivalu a Designbloku, užívaly jsme si s Nikol naše pondělky, ale hlavně jsme se procházeli a snažili se vychytat to pravé podzimní počasí. Při procházkách probereme vše možné a nemožné a máme hlavy nahoru (pokud tedy nebloudíme a nesnažíme se si najít opět tu správnou cestu) a inspirujeme si... Asi se nebudete vůbec divit, že nejčastější věta, kterou říkáme je: „Tady bych chtěl/a bydlet!" Všechno si pečlivě zaznamenávám nejen na moje #InstaStories, ale také na analog - dalš v řadě!


Co se čtení týče, byla jsem zprvu vyplašená z množství čtiva, kterým se musíme prokousat během semestru, ale když opadl první strach, nenechala jsem si sebrat jednu z mých posledních slabostí a tou jsou knihy. A co jsem tedy zvládla přečíst nebo nakousnout v říjnu? Asi vás zklamu, ale dokončené knihy tu mám pouze dvě a to Po otřesech od Haruki Murakamiho a The Five People You Meet in Heaven od Mitche Alborna, ale o těchto dvou zase někdy později. Když jsem jednou přijela na víkend zase domů, čekaly na mě dvě knihy - Girl at War a The Girl Who Saved the King of Sweden - obě v angličtině. A řeknu vám, že na vysoké teprve poznáte, jak obrovskou máte výhodu, že „umíte" číst knihy v angličtině! Abych se posunula také ve znalosti klasiky, mám rozečtenou knihu Stíny v ráji od mého oblíbeného autora Remarqua. Již teď vím, že nemám vůbec šanci tohle všechno přečíst. 


Inspirace velkoměsta na mě má obrovský vliv a to hlavně na tvorbu blogu. Chce se mi psát (málem jsem napsala spát, to taky, ale ne tak moc) čím dál tím více, tvořit nové a hlavně inspirativní či motivační věci, jelikož i já v tomto období jsem nesáhla po ničem jiné než inspirativním. Také mě Praha donutila se zamyslet nad novým konceptem (projektem), který se mi v hlavě motá již nějaký ten pátek, ale ještě jsem nesebrala kuráž se do toho pustit. Myslím, že nadešel ten čas, ale nemyslím si, že by nadešel čas toho, abych vám to prozradila. Takže si myslím, že se máte v nadcházejících měsících na co těšit. A nebude to jenom o knihách... 

Žádné komentáře:

Okomentovat