pátek 1. července 2016


Měsíc červen uběhl jako voda. Byl to měsíc plný protikladů, jelikož jeho první polovina byla jeden velký stres, zato ta druhá by se dala považovat za nějvětší odpočinek mého života. 

První týden v červnu byl plný přijímacích zkoušek a stresu. Bylo to období naprosté nejistoty, jelikož nic nebylo rozhodnuto - měla jsem sice maturitu za sebou, ale co další etapa mého života? Přijímací zkoušky se mi oboje zdály velice (velice) těžké, ale jak říkává moje mamka, oni nepotřebují, aby se tam dostali všichni (přeci). Narvaní v jedné obrovské místnosti bez oken jsme museli vydržet přes dvě hodiny. Chvílemi jsem měla pocit, že omdlím - nedostatek vzduchu se nedá moc se stoprocentní soustředěností porovnávat. Když jsem se pak vrátila domů, jen jsem ležela, stresovala se a mačkala jsem F5 na stránkách výsledkového portálu, jak jen to šlo. Nakonec opět a znovu zvítězil osud - dostala jsem se na školu, na kterou jsem chtěla nejvíce (a také jsem se nedostala na žádné jiné, mimochodem). Těším se, ale i se bojím října, kdy nastoupím do úplně nového prostředí a celý můj život se obrátí o 180 stupňů jiným směrem (jestli dobrým či špatným se brzy dozvíme)



S Nikol z blogu StylishWhiteRabbit jsme se již dlouhou dobu rozhodovaly o koupi nového diáře, kterým bychom odstartovaly již zmíněnou novou etapu života. Volba diáře byla jednoduchá - jedná se o diář značky Doller, se kterým můžete začít kdy chcete, jelikož si datum a měsíc vyplňujete sami. Ne nadarmo se mu říká motivační - každý měsíc zahájíte inspirujícím citátem, napíšete si cíle daného měsíce, k týdnům a dnům si píšete individuální cíle a nakonec měsíc zrekapitulujete pomocí pozitiv, negativ, splněných a nesplněných přání. Právě teď mi pomáhá si rozvzpomenout na červnové zážitky. 



Také jsme se jednoho dne vypravily do Plzně podívat se na klauzury FDU Ladislava Sutnara. Jako milovník umění, který ale téměř žádného kromě hudby není schopen, při každé návštěvě jakýchkoliv výstav jsem naprosto naplněna obdivem, jak někdo něco takového můžu vymyslet a poté vytvořit. Myslím, že každý by měl sem tam vyrazit za uměním, protože taková koncentrace inspirace na jednom místě je neskutečná. A samozřejmě jsme i zhřešili co se gastrozážitků týče (a těch byl červen opravdu plný)



Konec června byl věnován čistě Praze. Jednak jsem tam byla na zápisu, o kterém jste se mohli již dočíst zde a jednak jsem tam byla na skvělém koncertě Oh Wonder. Bohužel se mnou nemohla jít Nikol, ale už máme naplánováno dalších pár koncertů (na které se samozřejmě těším). Co bych za těch pár dní v Praze chtěla také dokázat, je to začít opět fotit, proto doufám, že se v blízké době na blogu objeví sekce photodiary (nejen z digitálu, ale doufejme, že konečně i z analogu). A mimochodem je to naposledy, co přespávám v  Praze u ségry, příště už to bude ve svém (a zní to šíleně)

Také jsem hodně četla a četla jsem klasiky jako například Nebe nezná vyvolených, Jako zabít ptáčka a právě jsem v půlce knihy Dívka, která spadla z nebe od Simon Mawer, od kterého jsem již četla Sklěnený pokoj. Také jsem si vytyčila cíl nebát se číst v angličtině (protože na to máš), a tak jsem si při nejbližší příležitosti pořídila Memory Wall od Anthony Doerr (a o tom jsem si zmiňovala v mé revizi knižních poliček). 


Žádné komentáře:

Okomentovat