středa 22. června 2016

Nebe nezná vyvolených | Erich Maria Remarque

Po posledním článku jsme udělali revizi mé knihovny. Jenže hned poté mě moje nohy zavedly do knihovny, kde jsem si naplánovala další etapu mé knihomolské kariéry a světe div se, zabrousila jsem opět do jednoho z mých oblíbených spisovatelů z povinné četby.


Jak jste mohli již vyčíst z minulého článku o Remarquovi a jeho knize Noc v Lisabonu, byla jsem nadšená - ve zkratce se nejednalo o striktně válečnou literaturu, ale o uprchlících z Německa, kteří nesouhlasí s nacistickou nadvládou. O Remarquovi se říká, že používá šablonovitou strukturu, která se nechází téměř ve všech jeho knihách - někomu to vadí, jelikož ho to začne brzy nudit, někomu to vyhovuje - to jsem já. Mám ráda, když u svého oblíbeného autora najdu nějakou regularitu, kterou mohu očekávat vždy, když otevřu jakoukoliv jeho knihu - to mi pak napomáhá i ve výběru, jelikož je pravděpodobnější to, že se mi bude líbit. 

Druhou zajímavostí o Remarquovi je ta, že ve svých dílech používá stále a ty samé motivy - válka, automobilový průmysl, alkohol a dívky s tuberkulózou (a tohle mi strašně připomíná hodiny češtiny). A právě v knize Nebe nezná vyvolených se objevuje hned několik jeho klasických motivů. 

Samozřejmě vám zde nechci vyzvonit celý obsah knihy, ale stručně jde o automobilového závodníka, který se v horách seznámí s dívkou trpící tuberkulózou, které pomůže uniknout sanatoriu. Spolu se vydávají na cesty necesty. Hlavní pointou samotné knihy je to, zda by měl člověk žít dlouho, ale bez žádné vášně a zážitků, nebo krátce, ale naplno. 

Na Remarquových knihách se mi opravdu nejvíce líbí to, že jsem si stoprocentně jistá, že po poslední stránce budu naplněna skvělým knižním zážitkem a jak se říká, něco si z té knížky odnesu. A co bych si dalšího od Remarqua chtěla přečíst? Určitě Tři kamarádi, Černý oblisk a Vítezný oblouk.

2 komentáře:

  1. Tři kamarádi jsem jednou četla, dalo mi to práci a zároven se mi neskutečně líbil styl jeho psaní. Možná jednou vezmu do ruky i tohle dílo. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebe nezná vyvolených a Noc v Lisabonu budou určitě čtivější a lehčí, jelikož se nejedná o přímo válečnou literaturu a troufla bych si říct, že je to také z velké části romantika (a jsou to krátká díla a to je taky plus) :)

      Vymazat