sobota 16. dubna 2016

O tom, jak nikdy nebudu jiná | NoteToSelf

Tak už mě, prosím, přestaňte řešit, protože já se stejně nezměním.

Snad abych nejprve vysvětlila celý koncept NoteToSelf. Dělám to vlastně tak trochu pro sebe, jelikož co mi opravdu chybí, je zdravé sebevědomí, kterým bych mohla oslňovat ostatní, To, které není ani malé, ani velké - prostě tak akorát. A věřím, že v tom nejsem sama. Chtěla bych pomoci nejen sama sobě, ale i vám, kteří mají stejný problém. A jak jsem již za ta léta zjistila, jedinou pomocí je vše přenést na papír nebo textový soubor a tak si utřídit myšlenky a zjistit, jak to vlastně v mé hlavě je. 

Člověk je jako kniha, do které se postupem času zapisují jeho vlastnosti, zvyky, to co má rád a také to, co nesnáší. Jak moc dobře víme, v životě neexistuje něco, co bychom mohli smazat stejně jako tužku gumou. Odstranit se nedá téměř nic, spíše by to připomínalo vytrženou nebo poškozenou stránku, ze které přece jen vždy něco zůstane. Jednoduše nikdy nic nezapomeneme.

Stejně jako je to se vzpomínkami, tak je to i s naší povahou. Nejde zapomenout a téměř nejde změnit. A tak se dostáváme k celému jádru věci. Člověk má určité vlastnosti a zvyklosti, které téměř nezmění on sám ani nikdo jiný, proto se tím zabývat je naprostá ztrát času. Pokud by s tím chtěl daný člověk něco udělat, udělal by to už sám ze své vlastní vůle. Pokud nechce, vyhovuje mu to tak a my bychom do toho neměli nijak zasahovat a již vůbec ho nijak obviňovat, radit mu nebo ho poučovat, pokud o naši pomoc sám nepožádá.

Proč o tomto píši? Protože jsem se rozhodla, že bych se s tímto moudrem měla podělit a tak dát najevo, že i my silní introverti, jsem tak spokojeni. Nepotřebujeme pozornost ostatních, nepotřebujeme mít desítky přátel, nepotřebujeme se opíjet, abychom byli šťastní. Jsme v pátek večer sami doma, koukáme se na film nebo si čteme, ale to poslední co si přejeme, je otázka nebo připomínka, proč nejdeme ven. Proč? Třeba proto, že prostě a jednoduše nechceme? Že toho všeho už máme dost a že jediné, co teď chceme dělat je vypnout, nic neřešit, a prostě jen během čtení usnout a probudit se ráno do nového dne.

Introverti nepřenášejí nějakou nemoc, nemusíte se o ně a o jejich sociální život bát. Proto, že takových introvertů moc není, valí se na ně ze všech stran dotazy a poučování. 

Lidi nezměníte, a pokud ano, musí být do vás zamilovaní, protože věřím, že pouze láska dokáže měnit zlé lidi v zázraky. Na druhou stranu i v mém případě jsem narazila na změnu, která byla způsobena spíše odmilováním se, ale to by byl ten negativní pohled na věc. S tím, že mě chce stále někdo měnit, se stýkám skoro každý měsíc. Stále někomu na mě něco vadí, někdo by mě poučoval a někdo další něco nařizoval. A to všechno je v pořádku, i mě samotné nesedí řada lidí, proto je nechávám plavat, nechávám je uniknout z mé mysli, aby tam nezadržovali příliš místa pro mnohem důležitější lidi. My se nikdy nezměníme, stejně jako třeba ty, kterému lidé vyčítají to, že stále nosí černou barvu nebo tobě, kterého poučují o tom, že bys měl přestat být stále smutný. 


6 komentářů:

  1. Souhlasím, jsem jedním z těch introvertů, které . ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že v tom nejsem "sama" :)

      Vymazat
  2. Přesně tak! :) (krásně napsáno mimochodem.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mockrát :) alespoň vím, že nás introvertů je více (a je to normální) :)

      Vymazat
  3. Strašně moc jsem se v tom našla!

    OdpovědětVymazat