neděle 3. dubna 2016

Noc v Lisabonu | Erich Maria Remarque



Nemějte z klasiky strach, nerozmýšlejte se, jestli tomu dáte šanci před nějakou literární břečkou, protože znát klasiku vás obohatí - obohatí vaše znalosti, srdce a donutí vás trochu přemýšlet. Klasika má spíše kladné vlastnosti, pokud se zrovna trefíte do té správné. Také vám pomůže v již několikrát skloňované povinné četbě, o které se vám pokusím napsat článek plný tipů a triků!

Zpět ale k Noci v Lisabonu. Knihu jsem našla naprostou náhodou, když jsem v naší domácí knihovničce hledala něco ke čtení. Odpověď rodičů na dotaz, jestli tato kniha stojí za to, byla stoprocentně pozitivní, tudíž mi nic nebránilo v dobrodružné, literární cestě. Jako správný student jsem samozřejmě četla Na západní frontě klid, kdy mi při čtení běhal mráz po zádech, jelikož jeho téměř naturalistické popisy zranění ve válce a psychologických dramat se vám v hlavě začnou realisticky vykreslovat, neznačí to zrovna pohádkový background. Ale Na západní frontě klid je jednoznačně skvělá kniha, dokonale napsaná. Jelikož se o Remarquovi říká, že na každý svůj román používá téměř tu samou šablonu, ve které se objevují stéle ty samé pro něj tak typické objekty, moje obavy byly na místě, jenže jsem přečetla prvních pár stránek a zjistila, že tato kniha budou možná právě výjimkou z pravidla. 

Naprosto skvěle napsaná kniha, která popisuje příběh emigrantů Němců, kteří sice nejsou Židé, ale nesouhlasí s nacistickou nadvládou, která právě působí v Německu. Proto se rozhodnou utéct do Lisabonu, kam by si přáli nasednout na loď, odjet do Ameriky a zapomenout na minulost. Jelikož mladý pár nemá moc peněz, a proto si nemohou dovolit palubní lístky do Ameriky a vidina víza je jako sen, nemají co ztratit. Proto se vypravují do kasina, kde chtějí zkusit štěstí svých opravdu posledních peněz. Najednou se ale mladý muž setká s panem Schwarzem, který jim nabídne jejich palubní lístky (a jak se dozvíme dále, také mnohem více) pod jednou podmínkou. Pokud by s ním mohl strávit noc, aby se mohl někomu vyzpovídat z těch hrůz, které zažil. Samotný příběh se opravdu odehrává jednu noc v Lisabonu, děj je ale protkán neskutečnými příběhy pana Schwarze, který se ale tak vůbec nejmenuje, protože během různých útěků ztratil svou identitu.

Opět příběh o druhé světové válce z naprosto jiné perspektivy. Z perspektivy německých uprchlíků, které stíhá jejich vlastní národ. Když se řekne Mnichovská dohoda, všem Čechům se zatají dech aneb O nás bez nás. Pro Němce to na druhou stranu působilo jako znamení odsunutí války, znamení pozitivní. V knize na otázku: "Bude válka?" vždy odpoví: "Určitě nebude, třeba bude druhý Mnichov." Je dobré nahlédnout na věc i z té druhé strany. 


5 komentářů:

  1. Páni. Opět moc krásný článek... Navnadila jsi mě na okamžité vypůjčení knížky z knihovny a její přečtení. Máš úžasný styl psaní. -věrná čtenářka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za pochvalu, věrných čtenářů já si moc vážím :)

      Vymazat
  2. Právě jsem narazila na tvůj blog a hned zde nalezla takhle skvělý typ na knížku. Moc děkuji a jestli můžu, doporučila bych ti knihu Tři kamarádi, kterou také napsal Remarque a je zase braná zcela jinak. Jde o dobu poválečnou a příběh má sice na 1. pohled mírně "ohranou" zápletku, ale on se jí chopil tak, že člověka vážně zabaví. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Právě jsem narazila na tvůj blog a hned zde nalezla takhle skvělý typ na knížku. Moc děkuji a jestli můžu, doporučila bych ti knihu Tři kamarádi, kterou také napsal Remarque a je zase braná zcela jinak. Jde o dobu poválečnou a příběh má sice na 1. pohled mírně "ohranou" zápletku, ale on se jí chopil tak, že člověka vážně zabaví. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že jsem inspirovala a děkuji za tip! Tři kamarádi je jedna z knížek, které jsem si chtěla přečíst a když na ni slyším takové chvály, tak to bych se do ni měla pustit co nejdříve! :)

      Vymazat