úterý 8. března 2016

Muži, kteří nemají ženy | Haruki Murakami



Již obálka napovídá, že půjde o docela smutné téma, a když se nad tím tak zamyslíte... Muži, kteří nemají ženy - to tu ještě nebylo. Pokaždé se bavíme spíše o pocitech ženy, která nemá nebo ztratí muže, tudíž pohled opačného pohlaví na tuto záležitost je nadmíru vítán.


Tuto knížku jsem dostala o Vánocích, sama jsem si ji vybrala, jelikož mě sbírka povídek od Haruki Murakamiho opravdu zaujala, již jen z toho důvodu, že jsem od něj zatím žádnou sbírku nečetla. A téma mužů, kterým schází ženy, bylo téměř šokující. 

Jak jsem již prozradila, kniha se skládá ze sedmi povídek a doslovu, který doporučuji přečíst, jelikož odkryjete různá tajemství, která se již tradičně u Murakamiho objevují, a tak to ve vás nakonec vyvolá po 200 stránkách očekávaný aha efekt.

Ještě před přečtením samotné knihy jsem začala kolem sebe pociťovat, že láska tak trochu mizí z povrchu zemského. Všimla jsem si, že spousty vztahů ztroskotaly díky zvláštním okolnostem nehledě na to, že mladí lidé v dnešní době nejsou zvyklí na závazky. Já bych vztah jako závazek úplně nenazývala. Závazek je splatit hypotéku, každý měsíc odvádět daně nebo chodit každý den do práce nebo do školy - tudíž něco, co musíte dělat, někdy ale úplně nechcete. Když někdo tedy nazývá vztah závazkem, říká, že daného člověka musí milovat, ale nejen u mě je to tak, že chceme milovat. Slovní spojení strach ze závazku slýchám poměrně tak často, jako větu: "Chci si ještě užít." Ale co je to - užít si? Já sis užívám každého momentu s milovaným člověkem a to je pro mě definice užívat si, jenže je tu velké ALE. Tak to často ostatní nemívají. Jsem si plně vědoma toho, že argumenty proti mému názoru by se mohly vyrojit rychlostí blesku a ano, jsem si vědoma toho, že můj názor je téměř staromódní a subjektivní. Nevím proč, ale nad tímto problémem jsem celkem dost přemýšlela a najednou se zjeví kniha, která popisuje různé momenty, které jsem dříve zmínila. Ve vás se to zakotví natolik, že během čtení knihy vás doprovází různé emoce společně se strachem. Kniha se zjevila z čista jasna, jako by chtěla naznačit, abych si v hlavě na danou věc utřídila myšlenky. A tak se také stalo. 

Ve všech sedmi příbězích muž ztratí ženu. Je úžasné pozorovat reakce mužů a vypořádání se z velkého zklamání, jelikož jak jsem již zmínila, je celkem neobvyklé bavit se o pocitech muže, což je celkem škoda, jelikož tohle je doopravdy první kniha, na kterou jsem narazila s touto tématikou.

Jak jste si všimli, byla tohle taková (ne)recenze, spíše filozofickou rozjímání, které bylo úplnou náhodou spojeno s příjemnou četbou. 

Zajímalo by mě, jaký názor na toto téma máte vy? Pociťujete to také nebo je to zcela normální, či jde o trend? 

4 komentáře:

  1. Zase tak krásný článek Jelene. Je pravda, že když sem byla mladší, taky jsem si chtěla užívat. Ale až když sem poznala opravdovou lásku se vším všudy, až pak jsem pochopila, co je si užívat. A ono to i s tou pravou, opravdovou láskou jde. A možná i líp než bez ní. :) Jinak díky za tip, tohle je určitě knížka, která musí být na seznamu mých přečtených :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nějak mě teď poslední dobou pobuřoval názor "chci si užívat" a právě tahle knížka jako by spadla přímo z nebe v té pravé chvíli! Stojí za to si přečíst :)

      Vymazat
  2. Jé, tuhle jsem od Murakamiho vůbec nezaregistrovala, hned se jí pokusím sehnat. Z dojmů zní jako klasickej Murakami, jak ho mám ráda. Jinak dneska jsou všichni orientovaní na individualitu a sami si namlouvají, že jsou bez druhýho kompletní..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě je to ten klasický méně složitější Murakami, takže ideální na odpočinek (teď čtu Kroniku ptáčka na klíček a to mi přijde o něco složitější). Ta individualita mě neskutečně překvapuje - já si bez mé poloviny nedovedu život již představit - na jednu stranu naivita a má slabina, na druhou stranu má potřeba.

      Vymazat