neděle 14. února 2016

Jsou světla, která nevidíme | Anthony Doerr

Konečně jsem měla čas pustit se do tak moc očekávaných knih, které na mě čekaly již několik měsíců. A první kniha, do které jsem se okamžitě pustila, byla Jsou světla, která nevidíme



Když jsem četla recenze právě na tuto knihu, měla jsem velká očekávání, která byla sobotního večera naplněna po okraj (snad i přetékala). Jediné, co mě na knize zarazilo, byla její tloušťka. Musím se přiznat, že jsem sama sobě moc nevěřila, jestli jsem schopná tohle přečíst, protože moje impulsivní a nedočkavá povaha dlouhým knihám moc nenapomáhá. Když jsem ale zjistila, že kapitoly jsou maximálně tři stránky dlouhé, řekla jsem si, že by to nemuselo být tak hrozné. A ono naopak! První zajímavé zjištění u této knihy bylo, že krátké kapitoly jsou dokonalým lákadlem k nekonečnému čtení. Jelikož vám to rychle ubíhá a vy prostě musíte vědět pokračování příběhu, čtete dále a dále a ani vám nepřijde, že jste za večer přečetli 100 stran. Proto jsem se divila i sama sobě, že mi čtení trvalo kolem měsíce. Co mi také napomáhalo k motivaci, je sledovat své pokračování v knize díky stránce GoodReads, kde si můžete ukládat, kolik jste přečetli stran a tak vidět váš pokrok ve čtení (a nejuspokojivější pocit je ten, když nakonec knihu označíte jako přečtenou)

Máte někdy chuť po dočtení nějaké knihy, samotný titul obejmout a tak trochu mu poděkovat za ten skvělý literární zážitek? Tak přesně toto se mi stalo u knihy Jsou světla, která nevidíme. Poutavý příběh za druhé světové války, který se odehrává v letech 1934 až 2014. Možná se divíte, že se samotný příběh odehrává v tak dlouhém časovém úseku, ale knihy popisuje příběhy hlavních hrdinů i po druhé světové válce. V knize se prolínají celkem dvě hlavní dějové linie a již od začátku knihy čekáte na ten moment, kdy se prolnou (a opravdu se tak stane, jen musíte být trpěliví). První dějová linie popisuje příběh mladičké Pařížanky Marie-Laure a jejího otce, který pracuje v Přírodovědeckém muzeu v Paříži. První zlom nastává tehdy, kdy Marie-Laure oslepne. Její otec ale vše bere pozitivně, a aby ji naučil chodit samotnou po městě, postaví ji čtvrt města z kartónu s detaily tak, aby se pomocí hmatu naučila strukturu čtvrti, aby mohla sama do města vyrazit. Jenže když propukne druhá světová válka a Paříž je v nebezpečí, rozhodnou se utéct do Saint-Malo za jejich prastrýcem. To ještě Marie-Laure neví, že má její otec speciální úkol. Druhá dějová linie popisuje příběh Němce Wernera a jeho sestry Jutty, kteří bydlí v sirotčinci, jelikož jejich otec zemřel v dolech, ve kterých všichni muži museli v této době pracovat. Werner byl naprostý génius, který si přivydělával opravami rádia. Jednoho dne si ho všimne významný německý důstojník, který ho pošle na přijímací zkoušky do elitní školy. Zkoušky zvládne, a tak se může věnovat fyzice, která ho tak zajímá. Bohužel jeho sestra Jutta těžko snáší jeho odchod. To Werner ještě neví, že bude poslán do Wehrmachtu, kde pozná peklo života. 

Po přečtení knihy vám dojdou hrůzy války, které museli prožívat naprosto nevinní chlapci, kteří ani nevěděli, za co a proč bojují, ale nikdo nepochopil, že trestat je za to, je naprosto zbytečné, jelikož jsou potrestaní z války až až. Také si uvědomíte, co je to být slepý (a v některých pasážích knihy naprosto nechápete, jak to mladá Marie-Laura mohla zvládnout)

Jedná se o zasloužený bestseller, který obdržel v roce 2015 Pulitzerovu cenu - kniha, od které máte vysoké očekávání a ona vám je během vašeho trpělivého čtení pomalu naplňuje. 

2 komentáře:

  1. Tahle knížka mi na poličce leží uz od Vánoc. A přesně jak říkáš, kvůli tloušťce jsem se do ní zatim nepustila. Ale od Vánoc jsem přečetla knihu s názvem Rachelina kniha :) hrozne se mi líbila a má podobne tema. Také se zde střetnout dva příběhy, jedna z postav má také ztížený osud kvůli 2. světové válce. Muzu jen doporučit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuji za doporučení, na to se mrknu a co nejdříve zaběhnu do knihkupectví! :) pokud se ti líbí téma druhé světové války, tak ještě můžu doporučit knihu Vypravěčka - sama jsem ji zatím nečetla, ale mám na ni zálusk :) a jak jsem říkala, stránky knihy Jsou světla, která nevidíme mizely rychleji, než jsem čekala, takže se neboj do ní pustit :)

      Vymazat