neděle 3. ledna 2016

Nepíšu a nestydím se za to!

Mohlo by to ode mě být celkem troufalé, kdyby...


... jsem nemusela dodělávat povinnou četbu k maturitě.
... jsem nemusela dopisovat maturitní otázky.
... jsem nemusela každý týden vymýšlet originální a zajímavou prezentaci. 
... jsem se nemusela dopisovat seminární práci (děkuji za upozornění a připomenutí)
... jsem se nemusela soustředit na přijímací zkoušky.

A takto bych mohla pokračovat dál a dál (a možná i budu). Někteří si ze mě dělají legraci, že to moc přeháním, a že bych se na to neměla tolik upínat. Ale měla bych vám přiznat jednu mou někdy výhodnou a někdy naprosto nevýhodnou vlastnost - puntičkářství, přesnost, organizovanost. Řeknu vám, že je to někdy jako choroba

Musíte mít všechno naplánované do poslední minuty, pokud něco nevyjde, jako kdyby se ve všem mozku ocitl poplach a vy měli sebedestruktivní myšlenku být ten zachránce a vše to spravit. Ale někdy to není možné, a proto jste často nepříjemní a nemáte na nic náladu. Jedna malá chybička vám zkazí chuť podnikat něco dalšího, nebo to zkusit znovu. 

V čem je to výhodné? 
Nejste až tak masivní prokrastinátoři a dokážete se k věcem dokopat, protože organizovanost vás nenechá spát - vaše puntičkářství dodalo vnitřnímu já rozum a to je v době příprav na maturitu velice (velice) výhodné. Nakonec ten pocit, kdy odvedete skvělou práci i přes to, že jste nad tím trávili dlouhé noci a na víčka jste si museli dát pár zápalek, ale plně fungovali, je naplňující a řeknete si, že to za to vlastně stálo. V čem je puntičkářství skvělé je také to, že často máte práci dodělanou dříve než ostatní, tudíž máte ke konci i více volného času, který můžete použít na pestrou škálu volné zábavy (nebo další puntičkaření)

V čem je to ovšem nevýhodné?
Tak například v tom, že se často dostanete do naprosto zbytečného stresu jen tím, že něco nevyšlo podle vašeho plánu. Koupili jste si místo neperlivé vody vodu perlivou? Stres. Vaše propiska píše místo modré černě? Stres. Teď jsem to trochu přehnala, ale názorná ukázka by byla. Pro mě představa toho, že deadline práce je za týden a já bych neměla ani čáku, je noční můrou. proto mám všechno pečlivě zapsané v diáři. Dva týdny mezi prosincem a lednem, kdy nevlastním diář, jsou celkem infarktové dny. 

Každopádně se musím pochlubit s tím, že už na tom nejsem tak moc špatně. Dle různých konzultací s mými nejbližšími se snaha o to, být co nejlepší poněkud umírnila. Prý jsem víc v pohodě, v klidu - mě nezbývá nic jiného než souhlasit. To, že jsem v klidu, mě vnitřně nutká být v neklidu, ale jsem v klidu, tudíž to nejde. Rozumíte? Dalo by se to asi vyjádřit tím, že čím starší jsem, tím více moje puntičkářská morálka upadá. Ovšem záleží na okolnostech. Řekněme, že si moje morálka puntičkáře vybírá, kde uplatní svoje síly a zatím (musím zaklepat) funguje dokonale. 

Ale abych se konečně dostala k věci... V předešlých odstavcích jsem vám obeznámila tím, proč nejsem pravidelný pisatel. Dalším důvodem je také to, že bych nerada, aby mé články byly o ničem. O ničem jsou pro mě články bez duše, bez vtipu. Články o ničem otevřu a za pět sekund zavřu. Nejsem fashion ani beauty bloggerka. Můj blog je téměř celý založený na mém životě, jeho pestrosti, událostech. Někdy jsou ale chvíle, kdy můj život je sice příjemný, ale naprosto nudný. Chtěli byste číst o tom, jak lehávám v posteli v županu, sleduji jedno video za druhým a přežírám se? Z celého mého srdce si pro blog přeji jediné, aby se nikdy nestal nudným, stereotypním a stejným jako skoro všechny ostatní (teď velice doufám, že takový není).

A právě včera jsme seděli s mou kamarádkou seděli v kavárně a já jsem se jí zeptala, jak asi na lidi působí můj blog. A ona řekla, že se mám raději zeptat někoho, kdo mě osobně nezná. 

A proto přichází právě vaše chvíle.

Jak na vás můj blog působí, co na něm máte a nemáte rádi, popřípadě co byste na mém blogu chtěli vidět navíc a co byste vyškrtli? 

Všechny vaše nápady, dotazy a kritiku pište do komentářů, protože právě vás názor je ten největší zdroj inspirace!

Jak jsem se zmínila již v předešlém článku, na rok 2016 jsem si stanovila pár předsevzetí, které bych chtěla dodržet a pár takových mám i tady na blogu. Jedno z nich a to nejdůležitější je udělat můj život tak pestrý, vtipný a zajímavý, abych měli nekonečnou inspiraci pro psaní článků. Co by bylo nejlepší? Mým "snem" je psát jeden článek do týdne nebo do 14 dnů (to by bylo, co?).

3 komentáře:

  1. Myslím, že máš pro psaní opravdu talent, když tvůj blog čtu, tak úplně cítím ten kulturní prožitek :D Je opravdu inspirativní.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že máš pro psaní opravdu talent, když tvůj blog čtu, tak úplně cítím ten kulturní prožitek :D Je opravdu inspirativní.

    OdpovědětVymazat