sobota 10. října 2015

9.10.15 / 9:25_PM

Když se dostanete do fáze, kdy si chcete obléknout plátěnou tašku nebo zapomenete, co znamená slovo paprika, jde o vážnou věc. Signál pro to, buď naprosto vypnout, nebo si dojít pro další a to 173783. kafe. 



Takového studenta čtvrtého ročníku na gymnáziu straší v hlavě tolik věcí, že neví, se kterými má začít, a proto nezačne raději vůbec a nebo dělá všechno, ale neuvědomuje si to. Jednu zázračnou věc, kterou jsem při mém týdnu s tajným názvem "šáhni si na dno za pouhé dva dny" zjistila, je ta, že právě takové vyčerpávající dny, kdy si pletete ovoce se zeleninou, nedokážete spočítat kolik je tři plus dva, ale plynule odříkáte prezentaci v angličtině a bystře vypočítáte aritmetickou posloupnost, vám přinášejí nejvíce témat pro psaní. V pátek večer si sednete k počítači, pomalu si rekapitulujete tento přímo vražedný týden, dáváte si sirky mezi víčka, protože prostě chcete ty myšlenky, které vás při stavu vyčerpání napadly napsat a podělit se s nimi, protože se vám zdají nesmírně vtipné a to možná jen proto, že únava způsobuje halucinace a nekonečný smích pro nic za nic. 

A co nás vlastně straší ve dne v noci? 

Tak třeba to, že nemáme zpracovanou žádnou maturitní otázku, kterých nás na imaginární pekelné poličce čeká pěkná řádka, a že rozhodně nechceme zazářit v září (děj se vůle boží)!

Nemůžeme číst žádné knížky, které CHCEME, ale MUSÍME číst knížky, které na nás koukají z již ne tolik imaginární (řekla bych, že z přímo až moc reálné) poličky nad postelí. A ty knížky si říkají povinná četba a někdy máte i pocit, že na vás během vašeho spánku kujou pikle, když je do tří dnů nepřečtete a nenapíšete o nich.  

Čtvrtý ročník vám zaručí to, že se na vás vaše váha bude mračit a bude na vás křičet: "ty jsi vynechala hodinu jógy, nebyla jsi dneska běhat, budeš pěkně tlustá, dobře ti tak!", ale vy se jen tak nedáte a snažíte se jí vysvětlit, že všechno stíhat nemůžete, že nejste Hermiona a nemáte obraceč času. Najednou vás ale někdo přeruší ve vašem argumentování, vy naštvaně otočíte hlavu směrem ke dveřím koupeny a říkáte si, kdo vás (sakra) může vyrušit při tak důležitém rozhovoru. A oni jsou to vaši rodiče a přemýšlejí, jestli jste mentálně zdraví. A věřte tomu nebo ne, nemohou se rozhodnout. 

Další důležitou věcí je plánování událostí v kalendáři. Na začátku záři jste se totiž upsali k naprosto úžasným akcím, ale říjen vám káže, že si to nemůžete dovolit - jednak finančně a taky hlavně časově. proto si musíte vybírat mezi božskou a skvělou akcí a to, jak ostatně všichni víme, není lehké. Váš diář se plní deadliny a řve na vás stejně tak, jako ta váha v koupelně a jako hulák na Rona, když ukradl létající auto. A ano, používám teď hodně potterismů (je to vůbec slovo, asi ne), protože říjen = halloween = Harry Potter. Někdo tuto jednoduchou rovnici nedokáže vypočítat, natož pochopit, ale je to tak a ne, nerovná se to nule. 

Co dalšího bych přidala do sbírky našich problémů, které máme denně na talíři? Tak třeba to, že měsíční spotřeba zvýrazňovačů a propisek se zvýšila téměř o 324% a zjištění, že malé písmo, kterým jste nyní začali psát do vašich sešitů, vám sice možná poškodí oči, protože to přečtete pouze se zamhouřenýma očima, ale šetří to váš drahocenný čas. 

Ale i přes tuhle velice horkou kaši, kterou  denně spořádáváte po litrech, se vám v té škole až na maličkosti (matematika, fyzika a biologie) líbí a že se rádi smějete s lidmi, kteří jsou stejně jako vy přejedeni té samé kaše. 

6 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Mám uplně stejný pocity. Jenom ať chci nebo ne, tak mi v žaludku víc než povinná četba a zpracovávání maturitních otázek z technologie leží blížící se dny otevřených dveří na školách, podávání přihlášek do konce listopadu a následně hned od začátku novýho roku až do března talentovky. A k tomu se taky váže práce na porfoliu, na kterým už musim teď začít pracovat. Počet naspaných hodin denně se stále pohybuje okolo pěti a klidně i míň, ale zatím nemám pocit, že bych se nějak na to všechno začala připravovat. Počet přečtených knížek se stydím říct nahlas a při přemýšlení, co dám do portfolia... se mi chce brečet. Protože nic nemám.
    Říkám si, že je teprve začátek října a já už šílím z toho, co bude za čtvrt nebo půl roku. A právě proto mě tyhle články plný zoufalství tak moc uklidňujou, protože vím, že nejsem jediná hroutící troska tady. <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Jsem tu pro tebe má trosko, neboj <3

      Vymazat
  3. Tenhle článek je naprosto super, už první dvě řádky mě rozesmály :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem moc ráda, že článek splnil hlavní účel! :)

      Vymazat