středa 19. srpna 2015

Saša Šliková aneb Jak jsem k jelením kresbám přišla

Když jsem přišla k hlavnímu vchodu vlakového nádraží v Plzni, pomalu odesílala zprávu "Jsem tady." a rozhlížela jsem se kolem, hned jsem spatřila hubenou postavu sedající si na lavičku se sluchátky v uších a neskutečně stylovými brýlemi na očích. Nikdy jsem se neviděli, ale poznala jsem ji na první pohled. Kdo to je? Božská Saša.




Alexandra Šliková
osmnáct let
studentka Střední odborné školy obchodu, umění a designu v Plzni


Nejdříve bych Ti chtěla moc poděkovat za jelení obrázky, které jsi pro můj blog vytvořila a sama jsi již určitě zjistila, jak moc nadšená z nich jsem, a proto by první otázka směřovala k Tvým začátkům… Jak ses k takové tvorbě dostala?


Řekla bych, že to všechno začalo určitě takovým tím domácím focením. Pak jsem se rozhodovala, na jakou školu bych chtěla jít. Ze začátku jsem myslela, že půjdu na multimediální tvorbu – ta mě zaujala hlavně prací s filmovými scénkami, skečemi a fotkami, jenomže pak jsem chodila na přípravné kurzy na střední a tam na mě vytáhli téma komiks a to byl kámen úrazu. A místo toho jsme si tedy vybrala grafický design. Abych pravdu řekla, tak jsem vůbec nevěděla, co mě tam čeká – zpočátku jsem si myslela, že tam bude hodně kresba, protože jsem neměla představu, co to grafický design přesně je, jenže jsme kreslili hodně jen v prváku. Teď je to spíš o práci na počítači.


A to jsi tedy chodila ještě na základní škole na tyhle přípravné kurzy?


Vlastně už od konce osmé třídy jsem každý pátek dojížděla do Plzně, kde se trénovala hlavně přesnost kresby a příprava na talentové zkoušky se zaměřením na úkoly, které mě tam nejspíš čekají. A pak jsem se ještě přihlásila na oficiální kurzy od Nerudovky v Plzni a tam to bylo už o tréninku na úkoly k oboru, na který se člověk hlásil.



A pomohlo ti to? Dostala jsi se díky tomu snadně na tuhle uměleckou školu?



To určitě jo. Brali nás třicet a já jsem byla patnáctá, takže takový krásný průměr. Bez přípravy bych se tam ale určitě nedostala.



A ve škole máte i pro mě „gymplána“ i normální předměty nebo jen ty specializující se přesně na grafický design?



Nejvíce takových předmětů jsme měli v prváku - dějepis, fyzika, chemie… Potom tyhle předměty ubývaly a začali se nabalovat ty pro nás důležitější předměty, co se grafického designu týče. Takže máme více teorie – například technologie, kde probíráme různé materiály. Dále máme hodně také dějiny umění a letos nám přibyly hodiny na počítačích, kterých příští rok bude ještě víc.



A teď jdeš do slavného čtvrťáku – maturita, vysoká škola…



No... (smích).



Jak se cítíš na takový pro nás obě náročný rok? Jak u vás probíhá maturita?



Na tenhle rok ještě zdaleka připravená nejsem. Maturita se skládá z praktické části, kdy učitelé si vymyslí svoje témata, a daný student si nějaké zvolí – minulý rok tam byli třeba přebaly vinylů, obalový design. Prostě si vybereme to, co chceme dělat, začne na tom pracovat a úplně na konci maturity si musí před komisí svojí práci ústně obhájit. A dále třeba ústní zkouška z dějin umění, kde je prý asi 900 otázek – šílený, tak doufám, že to tak není.



A chtěla bys dále pokračovat ve studiu?


To určitě chtěla, jen nevím přesně kde. Asi bych chtěla zůstat v oboru grafický design ale kam jít, to ještě zdaleka nevím. 


A místo školy – co jsou tvoje záliby?


No, ono s takovou školou moc času není… A když je nějaký volný čas, tak ležím a snažím se vypnout, koukám na seriály, protože někdy už to fakt nejde. Říkám si, že na vysoký bude rozhodně hůř, ale nějak si to nedokážu představit s tím zápřahem, co mám teď (a raději ani nechci). Ale když nad tím tak přemýšlím, tak i přes ten volný čas se pořád věnuji škole.



Ale to se mi zdá jako fajn věc, že tě nemrzí dělat něco víc do školy a že tě to samotné studium baví, protože to nemůže říct jen tak někdo.



Právě v tomhle je to super. Můžu říct, že škola mě i baví. Někdy se sice přemáhám vzít jen tak štětec do ruky a začít si něco patlat, ale nakonec se stejně do toho dostanu a vždycky mě to svým způsobem baví.



A když jsi dělala na těch mých obrázcích, jak si to vymýšlela? To mě osobně hrozně zajímá, protože já tu představivost na to kreslení vážně nemám.



Hlavně jsem se držela typu kresby, která se ti líbí, a pak jsem si vybrala nějakou tvojí fotku, která se zase líbí mně, a začala jsem s překreslováním. Jen mám takové rysy, kterých se snažím držet během kresby – hlavně černé obočí a černé rty. Mám to skoro ve všech mých kresbách – nejdříve to bylo neúmyslně a pak se z toho stalo něco jako můj znak. Asi bych tomu neříkala poznávací znamení, ale něco jen mého v té kresbě je.









Já jsem se vlastně inspirovala tvým obrázkem, který byl nakreslený jedním tahem, a to jsem si řekla, že musím mít na blogu a ty jsi mi mé přání splnila.



To jsem dokonce kreslila s předlohou z Reflexu, hádám, a to je vážně jedním tahem, na tom jsem si dala opravdu záležet, abych nepustila fixu z papíru.





Můžu se podívat do tvého skicáku?



Jasně!



Mně se hrozně líbí, jak nosíte s sebou při každé příležitosti skicák. Už jsem se o to taky chvílemi pokoušela, že si sice nebudu kreslit, ale psát a stejně se mi to nějak nepovedlo.



(chvíle listování ve skicáku a kochání se, chcete taky něco ukázat?)















A kde hledáš inspiraci?



Já jsem úplně čekala, že se mě na to zeptáš a přemýšlela jsem nad tím… Neřekla bych, že hledám inspiraci třeba v přírodě, kde jí hledá spousta lidí, ale já strávím denně dvě hodiny v autobuse a všímám si, že právě tam vymyslím snad úplně všechno. Třeba když nám zadaly klauzury, tak jsem cestou domů nepřestala myslet na to téma a nakonec jsem je vážně celé vymyslela v autobuse. Jednou jsem šla na kosmetiku s tím, že si tam vážně odpočinu, až budu ležet a relaxovat, ale ne – já musela celou tu půlhodinu přemýšlet nad tím, jak to udělám, jak to zpracuju a tak. Když dostanu nějaký úkol, který mě fakt baví, nebo je to důležité, nepřestane mi to šrotovat v hlavě. Nevím, co budu dělat, až třeba jednou autobusem jezdit přestanu. 


A nějaké akce a výstavy třeba v Plzni tě taky nějak inspirují?


Určitě jo. Často chodíme se školou. Ale galerie v Plzni, do které poslední dobou často chodím, se jmenuje Vestředu. Je v Martinské ulici u Americké. Je to mladistvá galerie od studentů FDU Ladislava Sutnara, můžeš si s sebou vzít víno a nic se neděje. Není to typ galerie, kde by se muselo mlčet, to moc nemusím. Kresby vibrátorem a knížka ZMRDI s ilustracemi o zkušenostech s učením mě vážně pobavili. Pak chodím na klauzury na fakultu a Designblok v Praze.


A vystavovala jsi někdy?



No, měla jsem už dvakrát vystavené fotky u nás na Hadačce, kde je 150 obyvatel, takže bych to za žádnou oficiální výstavu nepokládala, ale bylo to fajn.



A poslední otázka… Co si představíš pod pojmem bílý jelen.



Tak když zrovna ne tebe, tak naší jednu rodinnou dovolenou, kde jsem ho poprvé a asi naposledy viděla na vlastní oči. A pak určitě výjimečnost, protože ten se jen tak nevidí.



***



Ještě jednou bych Saša chtěla strašně poděkovat za to, jakou krásu vytvořila pro jelení blog. Jsem z toho více jak nadšená! Jestli byste chtěli sledovat její tvorbu nadále (a to byste zaručeně měli!), na její Facebookové stránce najdete další skvosty z její dílny a také vlastnoručně vyráběné tašky (kterou už taky díky božské Saše doma mám).


5 komentářů:

  1. Ach, Saša je strašně šikovná! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Úžasný článek! Úžasný inspirativní umělkyně! Boží ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a takových článku bude přibývat.. hned třeba v září jeden :) děkujeme!

      Vymazat