pondělí 20. července 2015

Vlastějovice? Tak to slyším poprvé. | CESTOVÁNÍ

První věta, kterou jsem něco kolem šesté hodiny ranní slyšela od průvodčího, když jsme s S. vyjížděli z rodného městečka směrem do již zmíněných Vlastějovic. Kde to je? Daleko. Šest a půl hodiny přesně (strávených ve vyhřátých vlacích). Jeli jsme se ukázat babičce a tak trochu si odpočinou od pracovních dní. Spát, užívat si tepla, chodit k vodě a smát se. Jak já jsem se na tohle těšila. 



Tento článek je takovým fotoreportem jednoho (a doufám a věřím, že ne posledního) prázdninového dobrodružství. Někdy jsou slova zbytečná, nepotřebná a nebo prostě někdy není ani co říct (tento případ). 


Západ slunce nad Sázavou. 
Železniční tunel jako jediná cesta, jak se dostat suší na druhý břeh řeky.

Ledeč nad Sázavou, sušenky a pivo v batohu. A taky konečně signál. 


Žádné komentáře:

Okomentovat