neděle 21. června 2015

když jsem se takhle jednou rozbrečela v kině | FILMOVÁNÍ

A bylo vlastně proč brečet. Při filmu Still Alice / Pořád jsem to já jsem slzy držela celkem dlouho, ale na konci filmu je již nešlo dále držet (a ti, co již film zhlédli, to mohou určitě potvrdit)

Když jsem šla na tento film, vlastně jsem moc nevěděla co od něj očekávat. Bylo to naprosto spontánní rozhodnutí, které učinila moje kamarádka spolu s kamarádem, který se na prázdniny vrátil z Německa zpět domů. Obvykle si o filmech, na které jdu, něco málo najdu, abych věděla, co od toho očekávat - tenhle byl výjimka a to již jen proto, že moje kamarádka má skvělý vkus na filmy (je to tak, Veru!), který je mimo jiné podobný tomu mému. 




Ale abych se konečně vrátila k ději filmu.

Celá zápletka filmu se točí okolo Alice a její rodiny, kterou postihne již v raném věku padesáti let Alzheimerova nemoc. U Alice je typ této zákeřné nemoci, která postihuje celou vaši osobnost, ještě složitější tím, že je dědičná a působí závratnou rychlostí. Po oznámení celé rodině, že Alice trpí právě touto nemocí, se její starší dcera Anna a jediný syn Charlie rozhodnou pro vyšetření, jestli také trpí Alzheimerovou nemocí, nebo ne. Jediný člen rodiny - nejmladší dcera Lydia - se pro vyšetření nerozhodne. Bohužel dcera Anna tuto zákeřnou nemoc zdědila. 

Jako vždy vám nebudu prozrazovat celkový děj filmu, ale budu se vám snažit říct mé postřehy. I přes to, že je film z americké dílny (a vy možná víte, že moc americké filmy nemusím), moc jsem byla s tímto snímkem spokojená. Linie filmu se opírá hlavně o průběh celkové nemoci a reakce rodiny. A právě tento fakt se stal záminkou pro slzy před promítacím plátnem. Změna inteligentní, krásné a geniální ženy, která se zabývá lingvistikou a přednáší na universitách, na ženu pohlcenou Alzheimerovou nemocí, která ji znemožní mluvit a pamatovat si. Přesně jak je řečeno v samotném filmu, jaký paradox to je, že žena, která se mluvou a jazykem celý život živila, ji dělá teď takové problémy. 

Měla bych na srdci dva momenty, které mě naprosto upoutaly.

 První by byl ten, kdy se ještě schopná Alice rozhodla natočit video pro své budoucí neschopné já s návodem na sebevraždu. Povede se jí to?

"Hi, Alice. I'm you. And I have something very important to say to you. Huh... I guess you've reached that point when you can answer any of your questions. So this is the next logical step. I'm sure of it. Because what's happening to you, the Alzheimer's - you could see it as tragic. But your life has been anything but tragic. You've had a remarkable career, and a great marriage, and three beautiful children. All right. Listen to me, Alice. This is important. Make sure that you are alone and go to the bedroom. In your bedroom, there's a dresser with a blue lamp. Open the top drawer. In the back of the drawer, there's a bottle with pills in it. It says 'take all pills with water'. Now, there are a lot of pills in that bottle, but it's very important that you swallow them all, okay? And then, lie down and go to sleep. And don't tell anyone what you're doing, okay?"

A další geniální moment byl, kdy Alice přednášela (naposledy ve svém životě) na shromáždění lidí trpících tou samou nemocí jako ona sama. Hodiny příprav, zvýrazňovač, který ji napomáhal a udivené obecenstvo. 





Při sledování filmu mi přímo mrazilo. Představa, že tato krutá nemoc může postihnout někoho z mé rodiny nebo mě, je šílená. Každopádně mějme na mysli, že každý máme kolem sebe skvělé lidi, o kterých stoprocentně víme, že se na ně můžeme vždy spolehnout. A právě tak to bylo i ve filmu Pořád jsem to já

4 komentáře:

  1. Kamarát mi tento film odporučil, takže sa naň určite musím ísť pozrieť!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. také určitě doporučuji, je to síla :)

      Vymazat
  2. Tak ten film vypadá zajímavě :) Díky za tip!
    A jinak fotky upravovaný nejsou :) Takhle vyšly z foťáku :)))
    A děkuju ti moc! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za odpověď! Mám Minoltu po rodičích, tak jsem zvědavá, jak vyjde první film :) a film určitě zhlédni, ale pozor - je to fakt emocionální jak blázen :D

      Vymazat