středa 25. prosince 2013

Veselé Vánoce a Šťastný Nový Rok!

Jaké klišé, že? Je to ale to nejsladší klišé, které může člověk vůbec říct!

Jsem vánocoholic (jestli ovšem takové slovo existuje, pokud ne - můj patent!) a Vánoce je to nejmilejší období (asi možná hned po letních prázdninách - možná). Vánoce si každý může slavit po svém - moderně, tradičně, nábožensky, vegeteriánsky, revolučně, s odporem - tak jak kdo chce. 

Až postupem času jsem ale začala chápat ten obrovský potenciál Vánoc, který by měl být v duši každého člověka, ať už jsou jeho vánoční svátky obvyklé či ne. Tím potenciálem je - radost, sounáležitost a láska. 

Když jsme šli s rodinou na obvyklou vánoční procházku a užít si ten pocit, kdy nejsme přejedení a můžeme se stále krásně bez obtíží hýbat, začala jsem sledovat jednu super věc - za ty dvě hodiny jsme nepotkali ani jednoho člověka, který by šel sám. Vždy měl někoho při sobě, ať už to byla velká rodina, nebo "jen" zamilovaný pár. A všichni měli na svých obličejích úsměvy - tomu se říká radost, sounáležitost a láska.

To, co mě celkem mrzí je, že si to ještě spousty mých vrstevníku úplně neuvědomily. Na sociálních sítích se objevují fotografie obřích dárků, drahých technických vychytávek a taková kopa oblečení a šperků. Proč? Chtějí snad mít ten pocit, že jsou něco víc, aby jim někdo záviděl? Nejsou ale o nic víc než ti, kteří jsou šťastni za to, že se celá rodina sešla kolem stolu, že spolu mohou sdílet radost, cítit lásku - a to je vše. Možná jsem opravdu jenom staromódní, možná je to prostě změna priorit lidí v moderní době - možná je to jenom pocit mé velice tradičně založené, romantické a nematerialistické duše. Nechme ale mrzutých věcí.

***

Zažila jsem snad ty nejlepší Vánoce (ale to je velice těžké říct, protože každé Vánoce jsou něčím speciální!). 

Celý Štědrý den začal snídaní vánočky, pitím kakaa, zdobením stromečku a dekorací obývacího pokoje - to je prostě jasná tradice, která se nesmí porušit, zrušit, přeskočit vynechat - to by prostě NEŠLO!

Po obědě jsme se celá rodina odvalila do obývacího pokoje, kde začal tradiční maraton pohádek v televizi.

Čím starší jsem, tím ten celý Štědrý den ubíhá rychleji a rychleji, a proto jsme raději šli opět na naší tradiční vánoční procházku - zapadající slunce přímo zářilo, svíčky na hřbitově svítily - to je taky strašně super pocit. Tolik tisíců svíček hořících na jednotlivých hrobech - stále jsou v našich srdcích, vzpomínkách a těmi světly se jen utvrzuje to, že i na ty, kteří již s námi nemohou slavit Vánoce, se vzpomíná. 

Večeře - rozbalování dárků - Pelíšky. Klasika, která neomrzí. A Vánoce jsou hned pryč. Zase za rok.

Dlouhý telefonát z Mužem z Ameriky a pak naprosto spontánní nápad vytáhnout spící Tecí (o té určitě někdy jindy, protože ta je nejmilovanější!) a jít na půlnoční do města a prostě si užít ten boží den a ta super světla!

***

Ještě jednou Vám přeji krásné svátky, ten nejlepší rok 2014!

P.S.: Určitě čekejte random post vánoční prázdniny..






Žádné komentáře:

Okomentovat