úterý 1. ledna 2019

I Was A Bad, Bad Reader

Rok 2018 byl krásným rokem, opravdu. Cestovali jsme, máme spousty zážitků a dokonce jsme splnili i některá novoroční předsevzetí. Rozhodla jsem se v několika ohledech vystoupit ze své komfortní zóny (a díky tomu poznat sama sebe zase o trochu více), začala jsem se učit dva nové jazyky a našla si práci, která mě baví. Jednoduše jsem za uplynulý rok ohromně vděčná. Je tady ale jedna věc, která se mi paradoxně vůbec nepovedla - čtení.

Svoji GoodReads knižní výzvu jsem musela dvakrát během roku snížit a i přes žalostně nízký počet knih jsem výzvu nesplnila. Během uplynulého roku se mi nashromáždilo tolik nových knih, které jsou převážné výsledkem impulzivního nákupu v Levných knihách, a o kterých po minimálně půlročním odstupu mohu s klidem říct, že je nikdy nepřečtu. Nedočtené knihy už bych nedokázala ani spočítat, natož vyjmenovat a i přes to, že sama vím, že bych se měla pouštět do starých a ne těch nových knih, nikdy neodolám. Částečně moji chorobu stálého nakupování nových a nových knih vyléčila pořízená čtečka, díky které se moje malá knihovnička přestala naplňovat.

Fakt, že jsem nedokázala vydržet u jedné knihy, jsem se snažila vyřešit tím, že jsem začala poslouchat audioknihy. Jenže moje tramvajové cesty teď netrvají obvyklých obvyklých třicet až čtyřicet minut, ale pouho pouhých dvanáct. Během večerního poslechu jsem pravidelně usínala, takže jsem si tu samou kapitolu musela pouštěz od začátku klidně i desetkrát, abych věděla, co se vlastně stalo. 

Výmluvy typu školních povinností, unavených očí a nedostatku času už neberu v potaz, protože sama vím, že hodina čtení denně by mi jen prospěla, jenže...

Jak z toho ven? Knihy, o kterých vím, že je  n i k d y  nepřečtu, daruji do knihobudek, kde doufám, že udělají radost jiným čtenářům. Zásadní ale je knihy nenakupovat, pokud si jimi nejsem 134% jistá. Udělám si pořádek ve čtečce tak, abych nebyla zahlcená milionem titulů a věděla, co chci opravdu přečíst. A hlavně, do všech mých to-do-listů a výhružných žlutých papírků s vykřičníky zakomponovat i tu každodenní chvilku na čtení.

I přes to žalostně malé číslo přečtených knih bych vám chtěla doporučit mé oblíbené tituly roku 2018. Rozhodně mezi ně patří knihy Celeste Ng - ať je to Vše, co jsme si neřekli, nebo Ohníčky všude kolem.  Nemůžu opomenout ani mé milované absynthovky jako je třeba Ku-Klux-Klan. Tady bydlí láska a Jako bys jedla kámen. Oblíbila jsem si také všemi milovanou Alenu Mornštajnovou a její knihu Slepá mapa. Úplně poslední knihou roku 2018 byl Klub rváčů, o kterém jsme si vždycky myslela, že ho nikdy nepřečtu.

Doufám, že váš rok 2018 byl mnohem (nejenom) knižně úspěšnější a doufám, že mi i přes mé nepravidelně vycházející články zůstanete věrní.