středa 28. června 2017

The Introduction | minimalism | sustainable fashion | capsule wardrobe

Poslední dobou jsem se začala více zajímat o minimalismus, udržitelnou módu a tzv. capsule wardrobe neboli styl skladování oblečení, který by váš šatník měl zredukovat na potřebné minimum, díky kterému budete mít přehled o tom, co se ve vašem šatníku nachází, čeho máte hodně a co naopak postrádáte. Když jsem se vás ptala na Instagramu, jestli byste měli o takové články zájem, byla jsem překvapena a měla ohromnou radost z toho, kolik z vás se ozvalo a vyjádřilo své nadšení. 

pátek 23. června 2017

The Return | OnMyMind

Už jsou to téměř dva měsíce, co jsem přestala být aktivní na blogu a dalších jeho platformách. Důvod si určitě domyslíte sami. I přes to jsem se ale pokusila sepsat dva články, jejichž témata pro mě byla v tomto období velice důležitá - stesk a energie.

Stesk jsem pociťovala téměř denně. Stesk po domovu a pohodě, která z něj přímo vyzařuje. Stesk po milovaných rodičích, kteří my jsou stále větší a větší oporou. Úvodní věty zněly takto:

„Já vím, zase tak daleko to domů nemám. 130 kilometrů nebo 170 kilometrů? Záleží na tom, kde právě  doma jsem. Přesto cítím stesk po domově. Jako by mě Praha pohltila tak, že po jejích ulicích chodím s hlavou sklopenou, se sluchátky v užích a myšlenkou: Ať už jsem konečně zase doma."

Nechci, aby to vyznělo tak, že se mi Praha znelíbila. Spíše mé pocity vychází z toho, že jsem si ji neužívala tak, jak bych si přála, jak bych chtěla. Z Prahy se stalo 35 metrů čtverečních prostoru a když se poštěstilo, vyšla jsem se na pár minut projít - povětšinou do knihovny a zase zpět (postesknout si po knihách, které tak moc chci číst, jen na to teď není dostatek času a ani energie). Domov pro mě v tu chvíli znamenal nádhernou změnu prostředí, kterou jsem tak nutně potřebovala. 

Druhý článek byl o energii, kterou jsem tak postrádala. Energii, kterou jsem směřovala na zbytečné,  a poté ji sáhodlouze sháněla, protože mi tak chyběla. 

Poslední dobou jsem si začala všímat, jak moc plýtvám svojí energií. Jako kdyby mě okolí ždímalo vší silou a chtělo ze mě dostat maximum, jako kdyby okolí čekalo, co ještě vydržím, co ještě ze mě ukápne. Jsme prvotřídní plýtvač energie na zbytečné věci. Jednoduše směřuji svoji energii tam, kam nemám. 

I přes to, že bych z toho měla vyrůst, stále hledím na to, co si o mně ostatní myslí. I přes to, že jsem si stokrát řekla, že začnu říkat ne, jsou situace, kdy to nedokážu a snažím se všem vyhovět. Snažím se všechny zachraňovat, jako kdybych ztělesňovala jakousi naprosto zbytečnou spásu. Často mé pomáhání nepadne na úrodnou zem, lidé si mě neváží a často mou pomoc berou jako samozřejmost. Co je ale největším požíračem mé energie je stres - pocit, který mě dovede celou pohltit a nepustit. Stres, který je tak vyčerpávající, že když ráno vztahu z postele, bolí mě celé tělo. Stres a s ním spojené svalové napětí. Když jsem ve stresu, téměř nedýchám. Jako kdybych zcela zapomněla na to, jak se pořádně od plic nadechnout a říct si, všechno bude v pořádku. Stres, který překročí hranici úzkosti - konečná stanice.

Stres plynoucí z pocitu neúspěchu, ze zklamání okolí - jako kdyby na mě někomu opravdu záleželo a vlastně by ani nemělo. Nejen, že pohltí mé fyzické já, ale moje pozitivní mysl jako my ztratila smysl se mnou zůstávat a opouští mě, vrací se jen někdy, nárazově. Na mou mysl jednoduše není spolehnutí.

K tomu není potřeba nic dodat.

Snažím se vyvarovat všech těchto chyb. Některé ale bohužel nejsou v mých silách, i přesto to zkouším. Opravdu. 

Co mi ale dělalo poslední dobou opravdu radost? Knížky, které jsem si půjčovala v knihovně s domněnkou brzkého volného času. Po každé mé procházce do knihovny jsem si přinesla minimálně jednu. Seznam letního čtení, který je stále delší a delší. Koriandr a bazalka, které jsem si vypěstovali. Když jsem ve vlaku narazila na milou paní a bavila se s ní o časech minulých i budoucích, o problémech dnešního světa. Když nás v obchodě zastavil cizinec a zeptal se nás, co to znamená slovo polotovar a nám jako by došla slova. Ulovené kousky v secondhandu a myšlenka: „Co kdybych oblečení  nakupovala jen takto?" Denní telefonáty s mamkou. V neposlední řadě školní úspěchy nás obou. 

Už se nemohu doškat dalších přečtených stran a dalších napsaných slov pro vás, mé čtenáře. 

sobota 20. května 2017

Why I don't call my book posts reviews | OnMyMind

Knižní svět je pro mě koníček a svým způsobem i únik. Miluji dočítat poslední stránky s pocitem, že se s mým názorem ohledně nejrůznějších aspektů knihy konečně mohu s někým podělit. Dříve to tak ale vůbec nebylo. Po dočtení knihy se moje pocity, myšlenky a názory jen hromadily v mé hlavě - proč? Protože v mém okolí jsem bohužel tak horlivého knihomola, jako jsem já, neměla. Proto jsem svůj již existující blog přetransformovala na lehkce knižní. Byly to mé první kroky do opravdového knihomolského světa (stejně tak opatrné jako byly ty Alenčiny do Říše snů). Díky sociálním sítím jsem začala objevovat jak tuzemskou, tak zahraniční bookbloggerskou scénu, která mi dodávala inspiraci a motivaci k dalšímu čtení. Když jsem pomalu začala zjišťovat, že si bílého jelena pomalu lidé (tedy knihomolové) začali osvojovat, moje myšlenky, názory a pocity ohledně knih se popouštěly na uzdě a já si tak konečně splnila své přání - s radostí se podílet o knižní zážitek s dalšími lidmi, které moje články baví a vidí v nich inspiraci nejen k tomu, co číst, ale také se čtením začít. 

A s tím souvisí i to, proč své články nenazývám recenzemi. Je to prosté - recenze psát neumím, mé články mají k recenzím daleko a recenzní atributy jdou zcela mimo mě. Jednou z hlavních vlastností recenze je kritičnost a tu moje články postrádají. I to má jasný důvod - knihy si kupuji jen tehdy, když vím, že si jejich čtení užiji a budou se mi obsahově líbit. Pokud narazím na knihu, která není mým šálkem kávy, nebojím se ji odložit do neurčita - proč ve svém volném čase číst něco, co se mi nelíbí? U knihy si přeci chceme odpočinout a ne louskat jednu stránku půl hodiny. Jiná situace samozřejmě nastává, když dotyčný blogger dostane od nakladatelství recenzní výtisk - v tom případě by měla být recenze objektivní a nejenom líbivá a pozitivní. To ale není můj případ.

Knižní svět splnil všechna má očekávání - po dobu své přítomnosti v této komunitě jsem téměř nenarazila na negativní nebo nenávistné nálady, vše se nese v duchu pohody a pozitivna. Není nic lepšího než jeden druhému doporučit knihu nebo nasávat inspiraci na (nejenom) letní čtení. Další důvod, proč začít číst třeba ještě dnes!